Václav Čerňák

Kolik procesorů máš, tolikrát jsi člověkem

25. 08. 2017 12:40:25
Nebude to trvat dlouho a přijde doba, kdy budou smartphony tak inteligentní, že je nebudeme moct vypnout bez jejich souhlasu. Tedy aspoň ne legálně. Trochu to připomíná téma eutanazie a vlastně to není daleko od pravdy.

Hranice, kdy se stírá rozdíl mezi živou bytostí schopnou uvědomění si sebe sama a umělou inteligencí se stejnou dovedností, bude čím dál tenčí. Někomu to může připadat přitažené za vlasy, ale dost věcí tomu nasvědčuje. Že se člověk snaží usnadnit (a tím pádem zpříjemnit) si život, je nepopiratelný fakt. Děla to odjakživa a těžko to cokoliv změní. Ostatně není v tomto ohledu v živočišné říši žádnou výjimkou, jen má navíc neporovnatelně vyvinutější mozek. Jednou ze základních součásti technického pokroku je automatizace. Aneb...


Co nemusíš dělat ty, nech udělat stroj

Když v půlce patnáctého století přišel jistý pán z Mohuče s knihtiskem, mělo to za důsledek takové dopady na společnost, jaké zná každý středoškolák. Už méně se ví, že podobný postup se používal v Číně o několik století dříve. Že se moc neuchytil a nerozšířil, je věc druhá. Důležité ale není vůbec Gutenbergovo jméno (snad mi promine), ale výsledek jeho práce. Kdyby třeba ještě v době studií před vynálezem utrpěl smrtelné zranění způsobené čímkoliv, pro pokrok lidstva by to nemělo žádné fatální následky. Jednoduše proto, že by na to přišel dřív nebo později někdo jiný. Jen si vzpomeňte na Járu Cimrmana, který byl obrán o několik prvenství jen kvůli o pár minut pozdějším návštěvám patentního úřadu. Není to totiž tak, že se pokrok pojí s konkrétním člověkem, ale s obecnou touhou lidstva po vědění a jeho schopností ho prakticky využívat.

Můžeme snadno dohledat vynálezce moderních přístrojů, matematiků, fyziků a dalších vědců, kteří mají místo v učebnicích. Těžko ale zjistíme, která chytrá hlava přišla na to, jak skvělá věc je kolo, oheň nebo že když se zapřáhne kůň místo ženy, tak toho zvládne za den zorat více. Nevzešlo to z jednoho místa na světe, ale na vícero nezávisle na sobě. Zkrátka to byly dobré nápady a ty se rodí a šíří. Částečně se tu dotýkám pojmu "mem". Ne, nejsou to jen ty vtipné obrázky z internetu, ale o tom třeba jindy.


Co bylo možné včera, zítra už nám stačit nebude

Jak jde vývoj výpočetní techniky dopředu, zvyšují se s ním ruku v ruce i požadavky uživatelů. Před patnácti lety jsme byli rádi za to, že si můžeme najít na internetu, v kolik hodin otevírá banka nebo supermarket. Před deseti si udělat konto, které můžeme ovládat přes počítač on-line a díky e-shopům si nechat poslat zboží rovnou domů, aniž bychom z něj vytáhly paty. Před pár roky si už stáhnout aplikaci do telefonu, která nás navíc umí i navést k nejbližšímu bankomatu nebo takovou, co nám poradí, které restaurace v nejbližším okolí stojí za návštěvu. Co můžeme čekat do budoucna a nebude to přitom žádné velké sci-fi?

Naše lednička bude tak chytrá, že sama pozná, když je potřeba něco dokoupit. Má dokonalý přehled o tom, co podle naučených (nebo natvrdo zadaných) informací zařídit. V případě nutnosti nebo na vyžádání nám pošle zprávu o souhlas. Následně se spoji s vybranými řetězci, projde nabídky a vybere tu nejvhodnější. Objedná a zaplatí z našeho bankovního konta. Až se večer vrátíme z práce, bude vše zařízeno. Pokud někdo zůstane doma, kdo zásilku převezme a strčí do lednice. Na tohle bude potřeba i člověk. Zatím...


Umělá nebo přírodní?

Tuhle otázku si možná jednou nebudeme klást jen při pohledu na prsa, ale při setkání s androidem, který bude na pohled k nerozeznání od člověka. Navíc jen v duchu, jinak by to bylo bráno jako protizákonné - asi jako dneska, když chcete rozlišovat člověka podle vyznání nebo rasy. Nechci ale být až tak futuristický, aby někteří anti-sci-fi čtenáři nepřestali číst.

Postačí, když zůstaneme jen u těch smartphonů. V iOS mobilních zařízeních už teď frčí Siri. Taková ta virtuální paní se sexy hlasem, která odpovídá na otázky, upozorňuje na to či ono apod. Osobní asistentka v kostce, doslova. Se vším si samozřejmě neporadí, ale umí toho stále víc a bude toho umět jenom víc. Není tedy příliš těžké si představit, kam to spěje.

Bude umět odpovědět na všechny otázky, pokud to bude dosažitelné na internetu. Aby se s ní lépe pracovalo, vývojáři ji co nejvěrněji přizpůsobí takovému vzoru, se kterým si člověk rozumí nejlépe - druhému člověku. To znamená co nejvíce odstranit strojové chování a přidat emoce. Až bude simulace emocí, citů a pocitů na takové úrovni, že nebude možné poznat, kdy mluví člověk a kdy stroj. Pořád ještě bude taková vylepšená Siri schovaná v krabičce a existovat jen virtuálně jako teď. Žádné tělo, jenom "mozek". Stále to bude jen program vytvořený člověkem, umělá inteligence. Ale se vším, co patři k člověku a jeho duševní výbavě, co se týče běžného života: radost, smutek, touhy, uvědomění si své existence.

A když na tom bude mentálně "stejně" jako my, nebude mít (a chtít) i stejná práva? Na život, seberealizaci, existenci jako my všichni z masa a kostí? Kde končí skutečný přírodou stvořený život a kde začíná ten umělý, který ale vykazuje totožné příznaky? Budeme pak moct vyhodit do koše telefon se systémem, který bude mít strach ze svého vypnutí stejně jako mají lidé ze smrti?

Autor: Václav Čerňák | karma: 11.57 | přečteno: 439 ×
Poslední články autora